Od maminky k lektorce a stále maminkou

Jak to celé začalo? Návštěvou u mojí sestry. Přijela tam i tehdejší lektorka Attaveny a při hovoru se zmínila, že vzdělávají vědomostí a rozvoje chtivé maminky ještě v době, kdy jsou doma s dětičkami. Vau, jako fakt? A zdarma?? A s hlídáním dětí??? No tak to okamžitě jdu!!!

Pak už to vzalo spád – klik na stránky, vyplnění přihlášky, telefonát s koordinátorkou, pár mailů, infoschůzka a hurá do kurzu. K mému překvapení jsem se tam setkala s kamarádkou. Po několika prvních lekcích jsme všechny překonaly pocit odloučení od dítěte a jeho počáteční pláč. Navzájem jsme se utěšovaly a dětičky jsme naštěstí měly několik desítek metrů od sebe. Navíc, chůvičky byly od počátku milé a komunikativní. Věděli jsme, kdyby se dělo cokoliv vážného, dojdou pro nás.

Lektor i koordinátorka byli od počátku empatičtí a v kurzu panovala klidná a vstřícná atmosféra. Poslední ostych opadl po absolvování úvodního workshopu a na následující lekci jsme přišly jako spolužačky ze střední školy. Brzy jsme se rozdělily do tzv. virtuálních firem a začaly budovat své projekty. Ve skupinkách po třech maminkách jsme si vybraly předmět podnikání a začaly s vedením lektora vytvářet firemní výstupy – logo, vizitky, letáčky, brožurky. Čím více jsme se dovídaly, tím více nás práce bavila. Přišly na řadu úpravy fotografií a tvorba webových stránek. To už jsme byly napůl hotové podnikatelky a začaly uvažovat, zda firmu opravdu vzkřísíme a rozjedeme v reálu. Počítačové lekce byly prokládány lekcemi tzv. soft skills s externími lektory. Díky nim jsme rozvíjely nejen své počítačové znalosti, ale i samy sebe.

Na jaře jsme spadly do prvního covidového lockdownu, který naši výuku překlopil do online podoby. Budeme se hroutit, nebo to vezmeme jako další příležitost něčemu se naučit? Do té doby jsem nikdy nezažila online konferenci, poradu, natož výuku. Semkly jsme se a společně s úžasným lektorem a koordinátorkou jsme se nové situaci postavily čelem. Byla to opravdová výzva, ale když člověk něco nového nezkusí, nezjistí, na co má 😉 Lockdown netrval zas tak dlouho, a tak jsme se ještě stihly na poslední měsíc vrátit do prezenční výuky a celý kurz si vychutnat na závěrečném workshopu u našich prezentací.

Komplexnost celého kurzu přinesla opravdovou změnu a mnohé z nás „nakopla“ k akci – najít si novou práci, umět říct ne, po letech na rodičovské si opět zvednout sebevědomí a pokračovat v práci na sobě. Našly jsme si nové kamarádky, se kterými se vídáme dodnes. A naše děti měly díky zkušenosti s dětským kolektivem bez přítomnosti maminek snazší nástup do mateřské školy.

Ve všech myslitelných ohledech byl pro mě tento kurz velkou příležitostí, změnou k lepšímu a přispěl k nastartování aktivnějšího a vědomějšího utváření mého života.

Začala jsem intenzivně hledat práci. Cítila jsem ale vnitřní klid – co má přijít, to vyjde. Do poloviny listopadu jsem prošla několika pohovory, někdy postoupila i do druhých kol, párkrát zůstala „ta druhá“. Z tohoto maratonu jsem si odnesla dvě věci. Potvrdila jsem si, že když chci něčeho dosáhnout, dokážu vyvinout značné úsilí. A zároveň cítím naprostý klid, bez trémy a bez obav, jak to dopadne. Nic a nikdo mě nedokázal připravit o pocit vyrovnanosti a já jsem se nepřestala cítit pevná v kramflecích. Věděla jsem, kam směřuji a všichni potencionální zaměstnavatelé byli pro mě již od prvního setkání partnery. I já jsem si vybírala a vnímala nejen pracovní náplň, finanční a jiné benefity, ale i atmosféru a nastavení druhé strany.

Přišlo léto, ve kterém jsem využila možnost dalšího vzdělání poskytované Attavenou v letním mini kurzu grafiky. Upevnila jsem si vědomosti nabyté během maminkovského kurzu a naučila se další.

V září – coby ještě k mamince na rodičovské – ke mně přišla nabídka brigády v podobě chůvičky dětiček v Attaveně. Zvláštní? Ani ne, nemyslíte? Prostě jsem navázala o patro níže. Opět jsem si s sebou mohla vzít svého synka, pro kterého jsem neměla hlídání a ještě jsem svou prací mohla pomoci druhým maminkám. Do doby druhého lockdownu jsem tedy nabírala zkušenosti v hlídárně coby pečovatelka o děti klientek Attaveny. Udělala jsem si státní zkoušku pro péči o děti od 0 do 6 let věku a začala uvažovat o zřízení vlastní mateřské školky, jeslí či dětské skupiny. Měla jsem po ruce další dvě kamarádky-hlídačky, a tak jsme rozhodily sítě a začaly shánět prostory. Nastudovala jsem zákony týkající se provozu, obešla několik finančních institucí kvůli půjčce do začátku a poptala se na magistrátu, co vše je pro provoz potřeba. Jak asi tušíte, naše vize ztroskotala na neposkytnutí úvěru začínajícím podnikatelům. Corona krize je nevypočitatelná. Zkusila jsem to a děkuji. Tak třeba někdy v budoucnu… Jde se dál.

A než jsem se nadála, dostala se ke mně v listopadu zpráva, že Attavena vyhlásila výběrové řízení na dalšího člena svého týmu. Nebylo co rozmýšlet. Natočila jsem rychlé motivační video, poslala ho a za pár dní se objevila na pohovoru. Prezentovala jsem připravené téma a po další necelé hodince jsme si řekli „ano“. Nastoupila jsem sice na jinou pracovní pozici, než byla v inzerátu, ale o to více mi sedla.

Dnes jsem rok a pár dní platnou členkou Atta-týmu. Mám za sebou odučené tři maminkovské kurzy a jeden kurz pro klienty v léčebně. Nyní učím další týmy maminek, které jsou v první třetině kurzu stejně nejisté, jako jsem kdysi byla já. Dokonale jim rozumím, fandím jim a věřím. Dělám maximum pro to, aby se zase dokázaly narovnat a rozkvést. A že se to daří, vidím každou další a další lekci.

Miluju svou práci a rozkvétám v ní spolu s každou spokojenou klientkou.

Lenka Slovanová, lektorka Attaveny