Moje cesta k Attaveně aneb návrat z rodičovské dovolené

Návrat do práce po mateřské/rodičovské dovolené. Skutečnost, před kterou stojí jednoho dne každá matka. A nejedna z nás o této skutečnosti přemýšlí již mnohem dříve, než skutečně nastane.

Pokládáme si mnoho otázek. Zvládnu péči o dítě, domácnost a zároveň pracovat? Budu mít na výchovu dostatek času? Budu mít při tom všem čas i sama na sebe? I já jsem si mnoho těchto otázek pokládala a to ještě před tím, než jsem vůbec otěhotněla. Neuměla jsem si přestavit, jak se to vše dá pak dobře skloubit. Jednou věcí jsem si ale byla jistá: Až jednou budu máma, chci, abychom na sebe měli všichni čas. Nechci chodit unavená z práce, která mě nenaplňuje, jen se rychle postarat o domácnost, večeři a jít spát. Došlo mi, že na mateřské/rodičovské dovolené mám dost času si promyslet, co mě nejvíc baví a naplňuje. A v budoucnu se to mohu pokusit proměnit v ideální zaměstnání.

Přemýšlení nebylo až tak složité, vždy mě bavily organizační záležitosti. Cokoli pořádat, organizovat, zařizovat a plánovat bylo prostě moje hobby. Tak proč se nepokusit to proměnit ve svoji hlavní pracovní náplň? Jako první krok jsem absolvovala kurz svatební koordinátorky. Už jsem jich několik pomohla zařídit, tak proč na to nezískat osvědčení? Chtěla jsem se vydat směrem, kde budu moci uplatnit svůj potenciál. Toužila jsem po práci, která bude různorodá a časově flexibilní.

A tady už se začíná rýsovat má cesta k Attaveně. O existenci společnosti jsem se dozvěděla díky reklamě na seberozvojové kurzy pro maminky na facebooku. To bylo přesně pro mě. Potřebovala jsem někam nasměrovat. V té době by mě ani nenapadlo, že místo účastnice kurzu se stanu přímo součástí společnosti jako projektová koordinátorka. Vlastně to byla veliká náhoda, nenapadlo mě, že bych ve společnosti mohla pracovat. Ukázalo se, že Attavena hledá několik členů týmu. O nabídce pracovní pozice projektové koordinátorky mi řekla známá. V té době už bylo po termínu na zaslání životopisu, to mě ale neodradilo. Zkusila jsem se zeptat, zda by byla možnost se ještě přihlásit. Přeci líná huba, holý neštěstí. No a přes šibeniční termíny pro zaslání motivačního videa a následné přípravy prezentace pro osobní pohovor jsem tu. Prostě štěstí se musí jít trochu napřed.

Vše bylo načasováno naprosto ideálně. Dceru jsem měla od září přihlášenou v jejích téměř dvou letech na zkušenou do školky a v říjnu nástup do nové práce na částečný úvazek. Dcera měla celý měsíc na to, aby se ve školce adaptovala a já na ni měla dost času. A pak hurá k seberealizaci.

Aktuálně jsem tři měsíce součástí jedné velké rodiny, kterou podle mě Attavena je. Okamžitě jsem měla pocit, jako bych tu byla už dlouho. V kanceláři koordinátorek mě všechny s úsměvem hned první den přijaly, doslova se na mě vrhly a okamžitě zapojily do procesu. Ať se to týkalo organizačních věcí ohledně kurzu, který jsem měla přebrat, plánování kurzů, které se budou konat v následujícím semestru, nebo náhledu na úvodní workshop pro maminky. Jak jsem hned zjistila, práce koordinátorky nikdy nekončí. Jakmile se rozběhne jeden semestr, už se plánuje další. Každopádně je to něco, co mě neskutečně baví. Je to práce různorodá, kterou si mohu z větší části uzpůsobit svým potřebám a zároveň za ní vidím smysl. Je skvělé vidět, jak se například některé maminky během kurzu mění před očima, posilují si sebevědomí, jak vznikají nová přátelství….

Jsem stále ještě trošku jako v Jiříkově vidění z toho, jak Attavena funguje. Myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Každý člověk je tu důležitý. Napříč firmou funguje důvěra, spolupráce, vzájemná úcta i pomoc. Nemáte pocit, že je tu někdo víc nebo míň. Každý může pocítit individuální přístup ke svým možnostem a potřebám.

Pro návrat do pracovního procesu jsem si nemohla přát víc. Podařilo se mi najít práci, která je mi zároveň koníčkem. Pracuji ve skvělém a přátelském kolektivu. Díky flexibilní pracovní době a nastavení, které v Attaveně funguje, si mohu práci uzpůsobit svým možnostem a potřebám. To je přesně to, co jsem jako máma chtěla. Mít prostor pro seberealizaci, ale zároveň mít dostatek času na rodinu. Díky možnosti home office, není problém pracovat z domova, třeba v případě nemoci dítěte.

Za sebe mohu říct, že se mi čas doma podařilo na 100% využít tak, jak jsem zamýšlela. Ačkoli jsem se vrátila do práce o rok dříve, než jsem původně plánovala, nemám pocit, že by to bylo brzy. Spíše mi přijde, že přesně tak to mělo být.

Pokud si některá maminka pokládá stejné otázky jako já na začátku, mohu jen doporučit naše kurzy. Ty jsou totiž ideální možností, jak najít tu správnou cestu pro sebe.

Veronika Schuster Fišerová, koordinátorka Attaveny