Už nepatřím do maminkovského železa

Když jsem na úvodní lekci říkala, že jsem počítačově negramotná, netušila jsem ještě, jak moc je to pravda. Některé programy na počítači pro mne byly pomyslnou Pandořinou skříňkou, kterou jsem se bála i otevřít. Postupem času se ale vše rychle měnilo.

Díky Excelu jsem pochopila, proč počítač je právě počítač (ono to totiž i počítá). Také jsem zjistila, že ten odkaz ve Wordu není hypertektonický, ale hypertextový (se zemskou kůrou totiž kupodivu nemá nic společného). Naučila jsem se také  vytvářet vizitky, pozvánky a brožury v programech, o kterých jsem do té doby ani netušila, že existují.

Nejenže jsem udělala velký pokrok v počítačových znalostech, ale navíc jsem se dostala do společnosti úžasných dam, které se zkrátka rozhodly, že nepatří do maminkovského železa mezi dudlíky, krémy proti opruzeninám a příručky „Jak úspěšně zvládnout prdíky“, ale namísto toho chtějí na sobě zapracovat a ukázat světu, a také samozřejmě sami sobě, že v nich prostě něco je, že mají velký potenciál a už dál nechtějí trávit celé dny jen v teplákách. Jsem nadšená!

Slávka (účastnice kurzu V jednom kole v Prachaticích)