Zákulisní kolotoč příprav na horké léto

Máme za sebou polovinu května, půlku jara a skoro celý školní rok, který byl letos velmi zvláštní. Z důvodu zavřených škol a školek i velmi vyčerpávající, zejména pro rodiče žáčků prvního stupně. Právě rodičům těchto dětí pomáhá náš projekt Trochu méně horké léto II. Náplní projektu je pořádání příměstských táborů, jemuž se věnujeme už pátou sezónu. Spolupracujeme se školami v celém jihočeském kraji a na Vysočině, např. v Bechyni, v Počátkách, Čížové, Protivíně nebo Mladé Vožici. Dalo by se tedy říct, že jsme v tom profesionálové a nic nás nezaskočí… Ale zaskočí. Každý rok úplně stejné věci.

Nakonec, posuďte sami… Všechno začíná v zimě, kdy zahajujeme komunikaci se školami. S řediteli již zavedených institucí se obvykle jen vzájemně ujistíme, že spolu počítáme a těšíme se na spolupráci. A také abychom domluvili termíny táborů. Letos jsme navíc oslovili školy nové. Jsou to vždy takové elektro-telekomunikační námluvy, díky nimž jsme místa konání rozšířili o Bernartice, Vimperk, Dolní Třebonín a Chvalšiny.

V takovém tom obvykle optimistickém období, kdy končí zima a venku začíná vonět jaro, zveřejňujeme na našich webových stránkách dokumenty nutné pro řádné přihlášení dětí na tábory. Pak následuje kolotoč e-mailů a telefonátů s rodiči, stálými i potenciálními pečujícími osobami, školními jídelnami a případně blízkými restauracemi, aby nám droboť na táborech netrpěla hlady. Pomalu ale jistě se dostáváme na černou listinu u naší milé poštovní paní, která nám nosí dopisy s přihláškami a musí kvůli tomu skoro každý den pokořit schody k nám do kanceláře. Není jich moc, ale znáte to, stokrát nic umořilo osla.

Dalším krokem, který nás přiblíží ke konání táborů je informování rodičů o tom, kde a za jakých finančních podmínek budou jejich děti nakrmeny, o nutnosti zaslat smluvenou částku na náš účet a o připravených dokumentech k potvrzení od zaměstnavatele, úřadu práce a nebo OSSZ. Zároveň je ujistíme, že celý proces administrujeme. Zakládáme přihlášky dětí i ostatní dokumenty do systému, originály archivujeme, chystáme smlouvy pro pečující osoby a spolupracující organizace, voláme, píšeme, ujišťujeme, postrkujeme zapomnětlivé rodiče k zaslání chybějících věcí a než se nadějeme je konec května.

Konec května znamená dobu, kdy otevřeme sklad a všechny skříňky, které nezvládli obsadit naši méně průbojní kolegové, abychom mohly vystěhovat a zkontrolovat všechny pastelky, fixy, vodovky, míče, hry… Vybereme rozbité, sepíšeme nákupní seznam náhradníků, případně zajímavých novinek ze světa her a tvořivých pomůcek, na které jsme dostali tipy od kolegyní a kolegů, co mají děti. Posléze nakoupíme, seženeme krabice a začínáme chystat. Každý tábor má svůj soubor potřeb na tvoření, sportovních pomůcek a společenských her. K tomu lékárničku, hygienické pomůcky, nutné dokumenty s docházkou, což znamená na jeden týden tábora minimálně tři krabice od banánů. V tu chvíli přichází ono již zmíněné zaskočení – věcí je spousta. Velká spousta! Jsou všude! A tak zhruba dva týdny všichni zakopáváme o bedýnky a těšíme se, až vyrazí do světa.

Letos je to jinak. Letos se k tomu všemu trochu bojíme, protože situace je pořád nejistá. Ale protože jsme optimisté, tábory chystáme a doufáme, že si děti léto s námi užijí.

Andrea Kočerová, Eliška Burianová