Grafický masakr retušovacím štětcem

Grafické nástroje v současné době nabízejí celou řadu funkcí od jednoduchých úprav jasu a barev fotky, přes retuše, až po epické fotomontáže jako z jiných světů. S velkými možnostmi, ale přichází i velká zodpovědnost. Nenechme se tedy zlákat tím, kam až vám umožní posuvníky zajít a přistupujte k úpravám s citem. Ukážeme si pět grafických hříchů, kterých se můžeme dopustit snadno a rychle.

1) Barvy, jak z kubistické malby

Snad všichni máme rádi hru barev, kterou nás odměňují východy a západy slunce. Stejně tak dokáže uhranout i prosluněná scenérie. Uděláme fotku, dojdeme domů, vysypeme fotky z foťáku a dáme se do úprav. “Hmm, ta zelená mi přijde málo zelená, nebe by mohlo být modřejší a celkově by se mi to líbilo jinak. Aha, takže kontrast 100%, saturace 100%. Jo, to je ono.” Je třeba myslet na to, že dokud pouze hýbeme s posuvníky, může se fotka jevit zajímavě. Nezapomeňme ale, že první dojem může klamat. Zkusme se vrátit k úpravě třeba za půl hodiny. Stále vypadá ten orchestr šílených barev dobře?

2) Vinětace

Vinětaci nám nabízí každý fotoeditor a navíc s ní pracuje i velká spousta automatizovaných filtrů (Instagram by mohl vyprávět). Ve zkratce jde o zatmavení okraje snímku, čímž můžeme oko diváka navést požadovaným směrem k hlavnímu objektu fotografie. A ono na vinětované fotografii není nic špatného. Pokud se s ní ovšem pracuje s citem. Portrét s přehnanou vinětací totiž evokuje spíše fotku na náhrobní kámen či parte.

3) “Můžeš mi tu pleť trošku vyžehlit”?

Žehlení vrásek a retušování všelijakých nepěkností je denním chlebem grafiků a fotografů. A co si budeme povídat, kdo by na fotce nechtěl vypadat o pár let (nebo desítek let) mladší. Dnes nám tuto možnost nabízí i celá řada programů a umělé dokrášlování tak není žádný problém. Grafické nástroje mají dokonce takovou moc, že se nám do moderní češtiny propašovalo slovíčko “vyfotošopovat.” I zde ale platí, čeho je moc, toho je příliš a použití jakéhokoliv nástroje může nadělat pěknou paseku. A to nejen na obličeji. Vezměte si třeba avizované “vyžehlení pleti”. Stačí přejet posuvníkem až příliš doprava a z fotografovaného modela či modelky se stává reklama na znepokojivě znetvořené humanoidy.
Malý tip pro retušování portrétů: odstraňujte pouze to, co není vaše. Pupínky a akné po čase zmizí, ale pihu budete mít na obličeji do smrti. Nebo do nejbližší plastické operace.

4) Ostřete při focení, ne v postprodukci

A máme tu další nešvar. Pokud na místě zjistíme, že je fotka neostrá, vyfoťme ji znovu. Doostření v editoru nám sice pomůže vytáhnout drobné detaily, ale co není na fotce, ani editor nevidí. A ať se snažíme sebevíc, nic lepšího z rozmazané fotky nedostaneme.

5) Nešťastně oříznutá fotka

Každý správný chirurg vám řekne, že k amputaci musí existovat pádný důvod. Přesto se neustále objevují fotky, na nichž lidem chybí tu ruka, tu noha, a někdy dokonce i celá hlava. A nemůže za to žádná nepříjemná nemoc, ani ošklivá autonehoda. Na vině bývá nejčastěji fotograf či editor. U fotky přitom platí totéž, co u každého řemesla – dvakrát měř, jednou řež (nebo spíše ořezávej).

Matěj Pecha, lektor Attaveny