Jak zvládat stres? Krok 4: Stresové situace

Pokud raději posloucháte, můžete si článek pustit z audiozáznamu.

Stresové situace jsou běžnou součástí našeho každodenního života. Mohou být krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru. V článku Proč neumím zvládat stres? jsme si říkali o třech možných způsobech přístupu ke stresovým situacím. Jednoduchou trojdechou stopku jsme si vysvětlili v článku Třikrát měř a jednou řeš. Proč máme Očekávání a domněnky pustit k vodě a proč je Změna život už taky víme. Dnes se dostáváme ke stresové situaci jako takové.

Stres má vždy nějaký spouštěč, na jehož základě se začne stresová situace rozvíjet. Na řadu přichází naše (většinou automatické) myšlenky. Tělo na ně odpovídá fyzickými projevy – začínáme pociťovat napětí, tíhu, bolest. Přicházejí emoce. Na jejich základě nějakým způsobem zareagujeme a naše reakce má důsledky.

Pokud máme pocit, že jsme stresovou situaci nezvládli dobře, přichází vlna negativních myšlenek a pocitů. Často je to pocit viny, sebeobviňování, vztek, slzy. Co s tím? 

Způsob řešení stresové situace

Pomoc můžeme hledat u další osoby, která nám na stresovou situaci pomůže nahlédnout s odstupem a nadhledem a díky tomu nalézt řešení, nebo zkusíme východisko najít sami. Můžeme jít na kurz, pořídíme si literaturu zabývající se stress managementem nebo použijeme Antistresový deník.

Důležité je si uvědomit, že tvůrcem celé situace bývají naše myšlenky. Reakce našeho těla a emoce přichází většinou podvědomě a automaticky. Pokud změníme myšlenku, můžeme změnit celou stresovou situaci. A je jedno, jestli právě probíhá, proběhla nebo má nastat. Můžeme se k ní vrátit nebo si ji dopředu odžít a najít tak optimální řešení. Díky tomu se nám uleví.

Postup při řešení

Před hledáním řešení stresové situace je dobré se prodýchat. Použijeme jednoduchou trojdechou stopku. Zmírní se tím napětí v těle. Ujasníme si, co nebo kdo je spouštěčem našeho stresu, kde a kdy ji spouští a proč. Jaké automatické myšlenky k nám přichází, jak se cítíme fyzicky a jaké prožíváme emoce. Jak poté reagujeme a jak se po reakci cítíme.

Následně provedeme důkladnou analýzu stresové situace. Je potřeba zjistit, čí problém řešíme. Ujasníme si, kdo má za co zodpovědnost a jaké z ní plynou důsledky. Zbavíme se očekávání a domněnek. Připustíme si, že změny jsou přirozenou součástí našich životů.

Začneme hledat řešení u nás samotných:

• Co potřebujeme, aby nám v dané situaci bylo dobře?
• Co nejmenšího můžeme udělat, aby nám bylo dobře?
• Co nejmenšího můžeme udělat, aby se situace okamžitě zlepšila? Abychom ji zvládli?
• Jaký bude náš první krok? Jaké budou naše následující kroky?

Vnímejme své pocity a potřeby. Díky tomu k nám začnou přicházet nová řešení. Změní se naše myšlenky i postoj k situaci, fyzické pocity i emoce. Hledáme nejlépe takové řešení, které bude optimální pro nás i všechny zúčastněné: “Já jsem OK, ty jsi OK”. Případně alespoň “Já jsem OK”, aniž bychom na sebe brali zodpovědnost za někoho jiného. Řešení aplikujeme.

Pokud se jedná o situaci, která se stala nebo má nastat, vše si poznamenáme. Nalezené řešení nám může pomoci vyléčit trauma z prožitého stresu. V případě situace, která má nastat, nám naše příprava pomůže situaci zvládnout v klidu.

Často ve stresové situaci jednáme na základě našeho vnitřního automatu. Nyní už víme, že tento automat lze zastavit a víme taky jak. Nezoufejme, pokud se nám to nepovede hned napoprvé. Celý život jsme zvyklí stresové situace řešit automatem, který není nastaven na “já jsem OK, ty jsi OK”. Prošlápnout novou cestu je poprvé náročné, rychle pak zarůstá. Avšak pokud ji budeme prošlapávat pravidelně a sem tam trn v noze nás neodradí, nakonec budeme chodit překrásnou pěšinou.

Dvě magické věty

Na závěr se seznámíme se dvěma magickými větami. První z nich používám už přes 20 let, druhou 10 let. Zachránily mě v mnoha těžkých chvílích. Věřím, že pomůžou i vám.

První magická věta: Mám se rád/a, jsem se sebou spokojená/ý.

Každý člověk je dokonalý originál s jinými zkušenostmi, dovednostmi, životním příběhem. Ten, kdo nešel naší cestou, nás nemůže hodnotit. To, co si o nás myslí nebo řekne jeden člověk si dalších 50 nebo 10 000 nemyslí. Má smysl si brát osobně něčí subjektivní názor? Opravdu se tím chceme trápit? Mějme se rádi takoví, jací jsme. Jsme totiž dokonalí!

Zkusme zavřít oči a chvíli si v hlavě pohrávat s větou “mám se rád/a, jsem se sebou spokojený/á”. Jaký je to pocit? Pak můžeme přijít k zrcadlu, podívat se na sebe a říci si to do očí. Prvně v duchu, pak nahlas. Jak se při tom cítíme? Co prožíváme? Pokud nám to nejde, zkusme situaci vyřešit otázkami z Antistresového deníku: Co nejmenšího potřebujeme, abychom se měli rádi a byli se sebou spokojení? Co nejmenšího pro to můžeme udělat? Zkoušejme si říkat tuto větu každý den a pozorujme, jak se vnímání nás samotných mění. Můžeme připojit i milý úsměv.

Druhá magická věta: Dělám věci, jak nejlépe umím.

Každou vteřinu našeho života totiž děláme věci tak, jak za daných okolností nejlépe dovedeme. Někdy je nám dobře, jsme plní energie a elánu, někdy je nám špatně, jsme nemocní, nevyspalí… Pokaždé mohou být jiné okolnosti. Proč se na sebe zlobit, že se nám nepodaří něco vyřešit tak, jak jsme chtěli? Zpětné sebeobviňování je destruktivní. Jen tím ztrácíme energii a elán do dalšího konání. Je to jen zkušenost, ze které se můžeme poučit a třeba dostaneme možnost zkusit to znova.

Mějme se (sebe) rádi za všech okolností, protože vždy děláme vše, jak nejlépe dovedeme.

PS: A odpouštějme si!

Ivana Prokešová, externí lektorka Attaveny